Handicap rally 2008

Je moc hezké, když někdo kvůli našim handicapovaným problémům uskuteční sportovní akci. A to se také stalo. Věc vzaly do rukou manželé Věra a Martin Novotní a jejich děti.

Rodina Novotných zve ostatní olomoucké rodiny na atletický stadion a to 4.října 2008 od 10hodin. Plakáty jsou vyvěšeny po městě. Z fotografie se na vás usmívá pan primátor a jeho paní s dětmi.

Je pravda, že jsem v tuto akci moc nevěřila, aby zdraví lidé utvořili tým s nějakou handicapovou osobou a šli závodit. Ale zase ze svých zkušeností vím, že mi lidé již několikrát pomohli i když měli ruce plné tašek. A jejich dobro, se ukázalo i zde. Lidé si nás rozebrali coby dup. I když v tento den ráno silněji pršelo, bylo velmi milé vidět, kolik lidí přišlo a stále přichází.

Nyní jsem již nějaký ten rok na elektrickém vozíčku a měla by jsem se přesunout dovnitř, do haly. Z boku budovy je zde nájezd, kterým bych vjela dovnitř. Ale vojáci, kteří jsou nám tady na pomoc, nechtějí o lehčích věcech ani slyšet. Ale aspoň si nechali poradit, aby mne přesadili na židli, vynesli 160kg vozík a potom mne. A tudíž se žádný úraz nestal.

Uvnitř haly jsme se na sebe s Benešovými konečně pořádně podívali a představili. Jméno Běhal, mi začalo vrtat v hlavě. Vždyť takto se přece jmenuje olomoucký kovář. Ale tento pán je tak normálně stavěný. Kováře si představuji více ramenatého, aby měl na kování velkou sílu. Ale opak je pravdou. Můj vybraný pán, je olomoucký umělecký kovář, se svojí dcerou Barčou. To jsem tedy nečekala a tudíž byla mile překvapena. Ale všichni tři jsme se shodli na tom, že výhra by byla dobrá a tak jdeme do sportovních úkolů s velkým nasazením.

Začínali jsme házet pěnovým oštěpem, všechny dřevěné pavouky byly hozeny do bedny. S bílou holí Barča vstoupila i do dřevěné bedny, kterou chtěla zřejmě holí prozkoumat. Na boccii jsme také zabodovali, jízdu inv.vozíkem jsme perfektně zvládli.

V ostatních disciplínách jsme také dobře uspěli. Znakovou řeč provedli, vatru postavili , také obrázek našeho uměleckého kováře namalovali, provedli další logické hry. A tudíž jsme měli všechny disciplíny hotovy. Jen jedna nám chyběla a to přece občerstvení. Pan Běhal donesl z Benešovy cukrárny, jako dar, velikánský upečený větrník.

Tak jsme začali s občerstvením. Moc času jsme neměli, za chvíli budou vyhlášeny výsledky. Něco dobrého jsme pojedli. Bylo to zde jako v ráji. Obsluhovali nás zprava i zleva. Ale musíme si jít vyslechnout výsledky. Bylo dobře, že jsme šli. Jelikož disciplíny nebyly hodnoceny body, tak se dary, dárky,dárečky tahaly podle kartiček. Tak se štěstíčko dostalo i k nám.

Výhra pro nás tři byla doopravdy přímo excelentní. Běhalovi pojedou na týden do hor s plnou penzi. A já mohu s báječným foťákem vše vyfotit. A tento dar obdržely ještě další dva týmy. Paní Věrko Novotná, mockrát vám děkujeme. Děkujeme i dalším dobrovolníkům, kteří se na této akci podílely.

Byl to moc pěkný, sportovně přátelský den.

Dagmar Sedláčková